Venku sice ještě panuje letní počasí, ale v českých zahradách a sadech je už teď naprosto jasné, co zrovna frčí. Většina stromů doslova přetéká pod tíhou plodů a kdo má aspoň malý sad nebo pár stromů za chalupou, ten teď tráví všechen volný čas s košíkem v ruce. Pozdní léto má prostě specifickou vůni. Je to vůně zralých švestek, prvních padaných jablek a nekonečného zavařování.
Když se člověk rozhlédne kolem sebe, všichni řeší to samé. Kam s tím? Soused nabízí bedýnky hrušek, babička peče už třetí plech švestkového koláče s drobenkou v týdnu a mrazáky se plní rychlostí blesku. Letošní rok byl na úrodu štědrý, což sice potěší každého kutila a milovníka domácích produktů, ale taky to znamená hodiny a hodiny práce v kuchyni. Místo líného ležení u vody teď o víkendech drhneme zavařovací sklenice, čistíme odšťavňovače a hledáme ty nejlepší recepty na povidla, která se nepřipálí.
Nejde přitom jen o samotné pečení. Zpracování úrody je takový malý český rituál, který k tomuto období prostě patří. V obchodech sice koupíte marmeládu kdykoliv, ale ta vůně hřebíčku a skořice stoupající z velkého hrnce na sporáku se nedá ničím nahradit. A co si budeme povídat, vytáhnout v lednu vlastní domácí švestková povidla nebo jablečný mošt, to je pak k nezaplacení.
Pokud máte letos doma stejnou přemíru ovocného bohatství, nezbývá než zatnout zuby a pustit se do toho. A jestli už opravdu nevíte, co s nimi, zkuste staré dobré sušení, nebo prostě pozvěte sousedy na ochutnávku. Určitě neodmítnou.
